Život v Řecku

Jak si státní doktoři v Řecku utahují z pacientů? Nebudete věřit!

Pokud hledáte seriózní a rychlé ošetření v Řecku, tak se obloukem vyhněte státním doktorům. Nejenže se musíte objednat týdny předem, ale to, co vás čeká v den D, vám vyrazí dech!


Bohužel se potvrdilo to, o čem jsem dosud zatím vždy jen slýchávala a upřímně nebrala moc vážně. Státní zdravotnictví je jedna velká fraška. Už skoro měsíc jsem se potýkala s nachlazením, které né a né ustoupit.  Dráždivý kašel se střídal s teplotou a ucpaným nosem. Jelikož to na začátku vypadalo jako běžné nachlazení, rozhodla jsem se nejdříve bojovat s nemocí sama. Bohužel se však nic i po měsíci nezměnilo, a tak jsem se rozhodla navštívit odbornou péči – doktora, který by mě vyšetřil a zjistil,  proč se mě ta nemoc pořád drží a předepsal mi něco, čím by se to už konečně definitivně vyřešilo.

Nejbližší termín za 3 týdny

Jelikož státní zdravotnictví funguje na systému „zavolej a objednej se dopředu“,  nezbývalo mi nic jiného než to udělat. K mému úžasu mi byl nabídnut „nejdřívější“ možný volný termín až za 3 týdny?! Jelikož to byla moje první zkušenost, tak mi v hlavě tkvěly otázky, proč až za tak dlouho? Co kdyby mi bylo vážně zle? Musela bych opravdu čekat až do příštího volného termínu? Nedalo se nic dělat, stejně mě už nemoc začala konečně trochu ustupovat, tak jsem tento termín přijala s tím, že se uvidí za 3 týdny, co a jak.

Neexistující ordinace a doktor

Kupodivu jsem měla ještě i za 3 týdny kašel a ucpaný nos. Ve snaze vyhnout se soukromé ordinaci, kde se za návštěvu platí minimálně 30 euro,  jsem se rozhodla, že si teda udělám premiéru a poprvé tady v Řecku navštívím státního obvodního lékaře, kde je ošetření zdarma.

Také čti: Proč všichni Řekové chodí k soukromému lékaři? Vždyť jsou to vydřiduši!

Když jsme se v den D dostavili v určitou hodinu do celkem normálně vypadající budoby polikliniky (manžel je Řek a šel se mnou), bylo úkolem číslo jedna najít oddělení s obvodními lékaři, což se zdálo jako snadný úkol. Plán budovy nám radil jít do 2.patra.  Když jsme ovšem vyšlapali schody do 1.patra, schodiště skončilo a žádné další do patra druhého nenavazovalo.  Nevím, jak dlouho jsme chodili v těch chodbách tam a zpět, než jsme jakýmsi zázrakem našli schody do 2. patra, mimochodem daleko od prvního schodiště. V druhém patře na nás čekala ordinace s názvem „obvodní lékař“. Visel tam vytištěný seznam jmen na dnešek objednaných pacientů. Moje jméno tam však nebylo a ani jméno doktora, ke kterému jsem byla objednaná. Navíc ho nikdo ani neznal –  prý to musí být někdo nový. Bylo nám doporučeno zkusit 1.patro s tím, že tam jsou další ordinace obvodních lékařu (opravdu nechápu, proč nejsou obvoďáci všichni společně,  co to má za význam trousit ordinace po celé budově). No nic, odpověd stále neznám. Abych to zkrátila, ordinaci nové paní doktorky jsme našli v přízemí ve vedlejší budově.

Vyšetření plic probíhalo poslechem ledvin!

Když na mě přišla řada, vešli jsme s manželem do ordinace, kde úřadovali dva doktoři, pracovní stolky měli téměř hned vedle sebe až na malou mezeru. Aby si pacienti mohli odložit oblečení kvůli vyšetření, měli oba doktoři ke společné dispozici jedno lůžko se závěsem, který se dal, a teďka pozor, až do půlky lůžka zatáhnout. No aspoň něco.

Nějak jsme paní doktorce vysvětlili důvod mé návštěvy. Vyzvala mě, ať se posadím na lůžko, že si mě poslechne. Když jsem si začala logicky vysklékat huňatej svetr (byl únor a šilená kosa), tak mně řekla, že není třeba. Sama mi se svetrem pomohla zezadu tak, že ho vyhrnula někam do půlky zad a asi tam, kde jsou zhruba položeny ledviny, si mě paní doktorka krátce poslechla (třikrát jsem ucítila, že se pohl fonendoskop – ten nástroj k poslechu pacienta). Ani se nenamáhala mě poslechnout i zepředu. Na základě tohoto vyšetření mi řekla, že nic neslyší (což mě nepřekvapilo) a doporučila mi rentgen,  kdyby tam přece jenom náhodou něco bylo. Pak také dodala, ať si zajdu na Plícní. Rentgen jsem nakonec vynechala, nemá cenu se nechávat zbytečně ozařovat, a šli jsme rovnou na Plícní.

Vyšetřovali nás po skupinkách

Ještě jsem chtěla doplnit, že zatímco moje paní doktorka vyřizovala papírování,  jsem byla svědkem vyšetření pacienta druhého lékaře. Jelikož se závěs nedal tak úplně zatáhnout, jak jsem již zmínila, měla jsem příležitost zhodnotit pacientčino spodní prádlo, náhlednout do jejího bolavého krku a vyslechnout si diagnózu.

Plícní specialista kouří v ordinaci

Plícní oddělení. Tak to už byl vážně vrchol.  Když jsme vešli do ordinace, tak nás přivítal příšernej puch z úplně zahulené ordinace, takže se mi zase okamžitě ucpal nos, jelikož se tam nedalo vůbec dýchat.  Seděl tam pan doktor v civilním oblečení (ostatně jako všichni doktoři v této budobě) a na stole mu ležela krabička plná cigaret (asi pracovní pomůcka). Kouřit  na „Plícním“ v ošetřovně pro pacienty, kteří mají problemý s dýcháním, mi vážně přijde tak trochu neúcta vůči pacientům. Nakonec stejně neměl čas a napsal si mě až na podvečer. Mé návštěvy se ale nikdy nedočkal.

Prostě na to úplně kašlou

Výsledkem této rozporuplné návštěvy u státního doktora nebylo vlastně nic. Abych nezapomněla,  ještě jedna věc – „odbornice přes poslech dechu v oblasti ledvin“ mi předepsala nějaký prášky na vykašlávání.  V lékárně vedle tohoto zdravotnického centra jsme opět čelili problému. Pan lékárník nevěděl,  co přesně mi paní doktorka předepsala, prý existují dva typy tohoto léku, tak se nás teda zeptal na náš názor, jelikož to paní doktorka neupřesnila. My jako “odborníci” jsme se rozhodli pro tu levnější variantu. O personálu v lékárnách vám napíšu příště :-).

Závěrem

Takže pověsti o řeckém zdravotním systému nejsou mýtusem, ale tvrdou realitou. Chcete-li najít okamžitou pomoc a nečekat měsíc na volný termín,  najít snadno ordinaci příslušného doktora a dostat kvalifikované a důstojné ošetření, vyhněte se státním lékařům.  Já se budu muset objednat příště vážně k soukromému doktorovi. Ti si ale počítají jenom za prohlídku, jak jsem již zmínila, minimálně 30 euro.